Hoši z Radouně našli prý předtím v lese odhozený samopal i s municí. Šli s ním do domu po Bergerovi, kam pak přišel hajný Jan Novák, kterému kluci nabitý samopal dali. Právě 7.května byli u Nováka na návštěvě Jaromír Horák a ještě další tři lidé, když uslyšeli střelbu a poté uviděli zmíněnou německou kolonu vedenou motocyklem. Novák, jak je zpozoroval, pustil do nich z nalezeného automatu celou dávku, při niž někteří padli. Vojáci couvli, vyskákali z aut a zalehli k obraně. Několik jich vniklo do statku Bohumila Horáka. Nastala přestřelka, při niž Němci odpálili na Novákův dům pancéřovou pěst a poškodili ho. Později dorazili revoluční bojovníci z Mělnického Vtelna, kteří měli nejdříve omylem střílet do svých kolegů z Radouně. Po vyjasnění situace pak zaútočili na Němce v Horákově stavení, kde měli podle svědectví J. Horáka pancéřovou pěstí zapálit stodolu a urazit kus štítu. Němci ukrytí ve statku si už předtím vzali jako rukojmí Horákovu dceru Bohumilu a služku Věru Cutychovou. Přestřelka se protáhla až do noci. Večer byli Němci vyzváni, aby ukázali zajatá děvčata v okně, zda jsou v pořádku . Potom se vyjednávalo, údajně i za účasti řepínských (partyzáni skupiny Národní mstitel). Bylo dohodnuto, že zbývající němečtí vojáci odejdou s rukojmími, která budou po několika kilometrech propuštěna a vrátí se zpátky. Tak se i stalo a všichni s napětím očekávali, až se obě dívky zase objeví. Všechno nakonec dopadlo tak, jak bylo dojednáno.
Celá akce byla prý chaotická, velmi živelná a s masovou účastí. Zúčastnil se jí každý civilista, který v té době vlastnil nějakou zbraň. Podle toho také dopadla. Kromě asi 15 mrtvých německých vojáků z našich lidí zahynuli: Jaroslav Chalupa (*1908), Jaroslav Krejčí (*1893) a Josef Vítek (*1900) z Mělnického Vtelna, Jan Skala (*1909) a Albín Srbek (*1910) z Radouně, Josef Kaiser (*1917) z Vysoké Libně, Antonín Mašek (*1912) z Kadlína, Ladislav Jukl (*1919) a Rudolf Korec (*1924) z Kropáčovy Vrutice.
( zdroj: Václav Zimerman, Národní mstitel)
